V Akademickém konferenčním centru v Praze a v Uměleckém centru UP v Olomouci se uskutečnilo dvoudenní odborné kolokvium věnované přínosu nedávno zesnulého historika umění Iva Hlobila. Při této příležitosti na něj v různých souvislostech vzpomněli jeho kolegové, bývalí žáci i současní studenti dějin umění.
Ivo Hlobil, jeden z nejvýznamnějších představitelů dějin umění v České republice a zároveň člověk, který je široce respektovaný ve svém oboru v mezinárodním měřítku. Právě na jeho počest se uskutečnilo kolokvium s názvem Ivo Hlobil v českém dějepisu umění: od středověku po aktuální otázky památkové péče. Mělo připomenout a zhodnotit jak jeho přínos tuzemským dějinám umění a památkové péči, tak uctít jeho památku. První den kolokvia se uskutečnil v pražském Akademickém konferenčním centru, druhý pak v Uměleckém centru UP.
„Cílem pražské části kolokvia bylo připomenout profesora Iva Hlobila jako vědeckého pracovníka Ústavu dějin umění AV ČR, v Olomouci jsme mu vzdali hold jako pedagogovi a teoretikovi památkové péče. Jeho vědecká a pedagogická činnost se celý život prolínala. Paralelně vědecky působil na AV ČR, vedle toho dojížděl do Olomouce předávat své znalosti nastupujícím generacím historiků umění. Právě Ivo Hlobil stál za tradicí úzké spolupráce olomoucké katedry dějin umění s Ústavem dějin umění AV ČR, díky které naše katedra disponovala výbornými pedagogy s mimořádným vědeckým zázemím z Akademie věd ČR. Jsem velmi ráda, že tato tradice úzké spolupráce obou institucí trvá dodnes a vedle působení významných specialistů obě instituce uskutečňují společný doktorský studijní program,“ řekla Jana Zapletalová, vedoucí katedry dějin umění FF UP. Podle ní to byl právě Ivo Hlobil, kdo po dlouhá léta společně s Milanem Tognerem, Rostislavem Šváchou, Pavlem Štěpánkem, Ladislavem Danielem, Pavolem Černým, Alenou Kavčákovou, Markem Perůtkou, Josefem Bláhou a dalšími zásadním způsobem formoval profil olomoucké katedry dějin umění. „Byl to člověk nejen vysokých hodnot odborných, ale i lidských,“ dodala.
Během dvoudenního semináře se s příspěvky přihlásila téměř čtyřicítka přednášejících, z nichž většina měla s profesorem Hlobilem možnost spolupracovat nebo se od něj i učit. Například Josef Štulc, dřívější ředitel Státního ústavu památkové péče a Hlobilův spolužák uvedl, že už v době studií na Univerzitě Karlově se Ivo Hlobil vyznačoval nepopiratelnou váhou osobnosti a zároveň pevnou logikou svých úvah a soudů.
Zdůraznil zároveň, že Ivo Hlobil inklinoval vedle intenzivní vědecké práce v dějinách umění také k reflektování památkové péče, ovšem zdaleka nejen v oblasti historie a teorie. „Ivo Hlobil byl totiž přesvědčen, že pro historika umění je starost o osud uměleckých památek a angažování se v jejich záchraně kategorickým vědeckým i mravním imperativem. A v tomto směru patřil i k našim nejobětavějším odborníkům. Osobnost jeho formátu bude náš obor dlouho bolestně postrádat,“ doplnil Josef Štulc, podle nějž bylo angažmá Iva Hlobila nedocenitelné v celé struktuře domácí památkové péče.
Ivo Hlobil otvíral ve svém životě řadu témat s mezinárodním dosahem, a to nejen jako badatel, ale také jako konceptor a organizátor.
„Jeho práce se zásadně vtiskla do domácího, ale i světového dějepisu umění. Ve všech četných aktivitách Iva Hlobila se projevovala plně respektovaná erudice, akribie a kvalita odborné práce, pro což byl obecně pokládán za přirozenou autoritu oboru dějin umění. Hlobilovy texty budou znovu a znovu čteny, jeho výstavy budou připomínány a bude se na ně navazovat, stejně jako se budeme vyrovnávat s jeho názory. Existuje totiž takové množství oblastí, do nichž zasáhl, že se jednoduše nelze s jeho živou přítomností stále nesetkávat,“ připomenul Hlobilův žák a spoluorganizátor kolokvia Ondřej Jakubec z katedry dějin umění FF UP.
Za desetiletí pedagogické činnosti profesor Hlobil vychoval několik generací etablovaných historiků umění a památkářů, kteří pokračují v jeho práci na vysokých školách, Akademii věd, památkových ústavech a předních oborových institucích po celé České republice. K jeho trvalému odkazu patří četné odborné uměleckohistorické publikace a uspořádané výstavy. Stejně důležitá však byla i jeho činnost na poli památkové péče. Ve svých textech se věnoval teoretickým základům monumentiky či principům restaurování památek a rovněž aktivně vstupoval do významných památkových kauz.
Kolokvium uspořádal Ústav dějin umění AV ČR a katedra dějin umění Filozofické fakulty UP ve spolupráci s Národním památkovým ústavem.
Prof. Ivo Hlobil byl celoživotně pedagogicky spjatý s katedrou dějin umění FF UP, specializoval se na středověké a raně renesanční umění v českých zemích a teorii památkové péče. Vystudoval dějiny umění na FF UK. V roce 1974 se stal odborným asistentem na katedře výtvarné teorie a výchovy FF UP. Společně s Milanem Tognerem nesl hlavní zásluhu na porevolučním obnovení tradice studia dějin umění na olomoucké univerzitě. Stál při založení katedry dějin umění na FF UP, v roce 1990 katedry věd o umění, z níž se roku 1992 vyčlenila samostatná katedra dějin umění. Od počátku, jako vedoucí Kabinetu pro výzkum uměleckohistorických památek, navázal na tradici výzkumu Olomouce, v čemž propojoval výzkum s pedagogickým působením, stejně jako uměleckohistorickou i teoreticko-památkářskou činností. V roce 1992 se habilitoval na FF UP pro obor Teorie a dějiny umění, v roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor Dějiny výtvarných umění. Od roku 2012 přednášel jako emeritní profesor, podílel se na dění katedry, vedl doktorandy a se svými studenty realizoval vědecké projekty. Byl členem řady prestižních komisí a rad. Mimo jiné z jeho podnětu byl roku 2011 na půdě kroměřížského arcibiskupského zámku znovuobjeven obraz Zavraždění svatého Václava od Antona Pettera. Zemřel loni na podzim ve věku 78 let.
